Anička a Matýsek - Video
6. března 2012 v 20:55
Připravili jsme pro vás video, kde si s námi můžete zazpívat, teda jen pokud znáte "Holky z naší školky", Krucipüsk "Cirkus dneska nebude", Jasnou páku, nebo nějaké dětské písničky. Dále si poslechněte pohádku " O perníkové chaloupce". sice nezaručujeme, že tomu budete naprosto rozumět, ale všichni tuto pohádku určitě znáte, tak si to budete umět přeložit do
Češtiny :-)
Češtiny :-)
ÚNOR
1. března 2012 v 20:09 | Anička
Rádi bychom napsali, že únor byl veselejší než leden, ale bohužel nemůžeme. Jen jsme se zbavili jedné nemoci, přišla druhá, takže jsme téměř celý únor opět promarodili. Od různých rýmiček, kašlíčků až po zánět středního ucha a střevní virózu. Ale není se čemu divit v tomhle počasí. Mezi těmi nemocemi jsme si stihli alespoň jednou vyjet na lyže na Javorník. Hrozně nás to bavilo, jen škoda, že to bylo jen jednou. Jezdili jsme s tatínkem na dětském vleku a dolů jsme chtěli jet zásadně sami. Naštěstí tam stála maminka, která nás chytala.Už jsme si zkoušeli brzdit a sem tam se nám to i dařilo, ale jízda šusem dolů a co nejrychleji, to bylo stejně nejlepší. Na co brzdit? To je přece nuda.
Jinak se nic nedělo, byli jsme stále doma a léčili se. Několikrát jsme si zajeli otestovat doktory na pohotovosti, jestli dělají svou práci dobře a zase se léčili. Ale i to mělo co do sebe. Teď jsme přeborníci v hraní pexesa a skládání puzzlí. To nás hrozně baví a vydržíme u toho docela dlouho. Už složíme i 50ti dílné puzzle podle obrázku. Také jsme se naučili vyprávět pohádku o perníkové chaloupce. Občas se zadrhneme, ale stačí malinkatá nápověda a vyprávíme dál. Strašně rádi vybarvujeme omalovánky, ale nejradši nakreslené auta, traktory, letadla a tak dále, co nám kreslé máma nebo táta a pak to vystřihujeme a lepíme na barevné papíry. To vystřihování je sice zatím takové kostrbaté, ale to se ještě dopiluje.
Tak to z února asi vše. Připravujeme pro vás takové krátké video, takže se máte určitě na co těšit.
LEDEN
9. února 2012 v 21:20 | Matěj
Leden utekl jako voda a když jsme se konečně vyléčili ze zákeřné spály, tak jsme si mohli užít alespoň trochu sněhu. Do té doby jsme na něj koukali jen z okna těšili jsme se, až budeme moci na lyže a na sáňky. 
Zdraví nám vydrželo přibližně 3 týdny a ty tři týdny jsme si hezky užili. Váleli jsme se na zahradě ve sněhu, stavěli sněhuláky a i když nebylo zrovna na sjezdovách příznivé počasí pro lyžování, tatínek nám na zahradě zaházel sněhem malý kopeček a mohli jsme ty lyže alespoň vyzkoušet. 
Kromě lyží jsme vyzkoušeli boby a tu chvilku na sněhu si užili. Jednou v sobotu, kdy konečně přálo počasí, jsme si půjčili od tety Ivanky a strejdy Pavlika druhé sáňky a ještě s dalšími účastníky vyrazili autobusem na Českou chalupu a užili si sjezd na sáňkách až dolů zpátky do Liberce. Byla to veliká legrace. 
Já jsem jel na sáňkách s tatínkem a Anička s maminkou. Celou cestu jsme se smáli a smáli a smáli.Těšíme se, až to zase někdy zopakujeme.
Zdraví nám vydrželo přibližně 3 týdny a ty tři týdny jsme si hezky užili. Váleli jsme se na zahradě ve sněhu, stavěli sněhuláky a i když nebylo zrovna na sjezdovách příznivé počasí pro lyžování, tatínek nám na zahradě zaházel sněhem malý kopeček a mohli jsme ty lyže alespoň vyzkoušet. Kromě lyží jsme vyzkoušeli boby a tu chvilku na sněhu si užili. Jednou v sobotu, kdy konečně přálo počasí, jsme si půjčili od tety Ivanky a strejdy Pavlika druhé sáňky a ještě s dalšími účastníky vyrazili autobusem na Českou chalupu a užili si sjezd na sáňkách až dolů zpátky do Liberce. Byla to veliká legrace. Já jsem jel na sáňkách s tatínkem a Anička s maminkou. Celou cestu jsme se smáli a smáli a smáli.Těšíme se, až to zase někdy zopakujeme.Skoro každý den, když jsme přijeli ve školce a počasí bylo v pohodě, tak jsme byli venku a koulovali se, nebo jsme dělali andělíčky ve sněhu, nebo jsme pomáhali odhrnovat sníh, kterého opravdu nebylo málo.
Zima ještě nekončí a my se těšíme na další zimní radovánky, o kterých vás budeme informovat zase na konci února.
1. svátek vánoční 25.12.2011
26. prosince 2011 v 15:21 | Anička
V neděli na 1. svátek vánoční přijela babička Ivanka s dědou Láďou a pradědečkem z Petrovic. A představte si, že ten Ježíšek je popleta a myslel si, že budeme na Vánoce i u nich a nechal nám tam taky nějaké dárečky. Babička s dědou nám je přivezli a my měli druhé Vánoce. Takových dalších krásných dárečků, co jsme dostali, to je opravdu neuvěřitelné. Ještě jednou Ježíškovi mockrát děkujeme!!! 
Vše jsme rozbalili a pohráli si s tím. Pak jsem porazila dědu a babičku ve své oblíbené hře pexeso a celé odpoledne tak rychle uteklo, že najednou byl večer a my museli jít spinkat. Mě Ježíšek nadělil králíčka a ten musel hned ke mě do postýlky. Také nám nadělil takové pěnové meče a s těmi jsme museli také usínat. Byly to báječné Vánoce a už teď se těšíme na ty další, co přijdou zase za rok :-)
Vše jsme rozbalili a pohráli si s tím. Pak jsem porazila dědu a babičku ve své oblíbené hře pexeso a celé odpoledne tak rychle uteklo, že najednou byl večer a my museli jít spinkat. Mě Ježíšek nadělil králíčka a ten musel hned ke mě do postýlky. Také nám nadělil takové pěnové meče a s těmi jsme museli také usínat. Byly to báječné Vánoce a už teď se těšíme na ty další, co přijdou zase za rok :-)
Vánoce 24.12.2011
26. prosince 2011 v 13:47 | Anička a Matýsek
Tento den jsme nemohli ani dospat, tak jsme se těšili, že přijde ten Ježíšek, že jsme se neustále chodili dívat do obýváku, jestli tam náhodou už nebyl a nenechal nějaký ten dáreček. Den přetím jsme totiž hezky poctivě ozdobili stromeček a dali jsme si mooooc záležet, aby se Ježíškovi líbil a nechal nám pod ním ty naše vysněné dárečky. Jenže celý den se nic nedělo a maminka s tatínkem nám vysvětlili, že chodí až když je tma, tak jsme zase koukali z okénka, kdy už tam konečně ta tma bude. 
Mamka s taťkou nám vyrobili lodičky s oříšků a svíček, tak jsme je směli pouštět v mističce a také si něco hezkého přát. Po nekonečně dlouhém dni došlo také na večeři a my jsme si všimli, že všechno je jinak než obvykle. Všichni jsme seděli u jednoho stolu, měli jsme speciální pití s krásnými brčky a k večeři byla výjimečně polévka i druhé jídlo. 
Když jsme dojedli, pod talířem na nás čekala korunka pro štěstí. My jsme si potom šli ještě chvilku pohrát do pokojíčku a z okénka jsme viděli, jak začalo sněžit, tak nám bylo jasné, že to zařídil Ježíšek a pak jsme viděli dokonce i jeho stopy a už jsme jen poslouchali, kdy konečně zazvoní tím zvonečkem, který jsme mu připravili za okénko. A najednou se to stalo. Z obýváku se ozval zvoneček a my jsme hned spěchali nahoru, abychom to všechno nepropásli. 
Když jsme tam přišli, byli jsme moooc překvapení, že tam Ježíšek nechal tolik dárečků a ještě stihnul rozsvítit stromeček. Zazpívali jsme mu ještě rychle koledu jako poděkování a zamávali mu do okénka a pak se vrhli na rozbalování. Dostali jsme všechno o co jsme si napsali a dokonce i něco navíc. Ze všeho máme obrovskou radost a Ježíškovi ještě jednou moc děkujeme za krásné dárečky a posíláme mu velikááánskou sladkou pusinku!
Mamka s taťkou nám vyrobili lodičky s oříšků a svíček, tak jsme je směli pouštět v mističce a také si něco hezkého přát. Po nekonečně dlouhém dni došlo také na večeři a my jsme si všimli, že všechno je jinak než obvykle. Všichni jsme seděli u jednoho stolu, měli jsme speciální pití s krásnými brčky a k večeři byla výjimečně polévka i druhé jídlo. Když jsme dojedli, pod talířem na nás čekala korunka pro štěstí. My jsme si potom šli ještě chvilku pohrát do pokojíčku a z okénka jsme viděli, jak začalo sněžit, tak nám bylo jasné, že to zařídil Ježíšek a pak jsme viděli dokonce i jeho stopy a už jsme jen poslouchali, kdy konečně zazvoní tím zvonečkem, který jsme mu připravili za okénko. A najednou se to stalo. Z obýváku se ozval zvoneček a my jsme hned spěchali nahoru, abychom to všechno nepropásli. Když jsme tam přišli, byli jsme moooc překvapení, že tam Ježíšek nechal tolik dárečků a ještě stihnul rozsvítit stromeček. Zazpívali jsme mu ještě rychle koledu jako poděkování a zamávali mu do okénka a pak se vrhli na rozbalování. Dostali jsme všechno o co jsme si napsali a dokonce i něco navíc. Ze všeho máme obrovskou radost a Ježíškovi ještě jednou moc děkujeme za krásné dárečky a posíláme mu velikááánskou sladkou pusinku!
Prosinec
26. prosince 2011 v 13:32 | Matýsek
Tenhle měsíc máme nejradši, protože se neustále něco děje. Hned na začátku měl náš tatínek narozeniny a byli jsme to oslavit v Chrastavě na Vysoké na obídku. Dali jsme si špagety, které máme moc rádi a moc nám chutnali.
V prosinci také chodí čert, Mikuláš a anděl a rozdávají hodným dětem dobrůtky a zlobivé si bere čert do pytle. 
My jsme naštěstí moc nezlobili, tak k nám ten čert ani nepřišel a přišel jen Mikuláš s andělem a dali nám spoustu dobrůtek. Ale samozřejmě ne jen tak, museli jsme říct básničku. Na čerty jsme koukali z okénka, protože chodili po ulici a hledali zlobivé děti. V naši školce byl také Mikuláš s andělem a protože čert nepřišel, tak jsme si udělali jeden den čertí rej. 
Všichni jsme přišli oblečení v maskách četríků a čertic a tančili a řádili, jako praví čerti.
My jsme naštěstí moc nezlobili, tak k nám ten čert ani nepřišel a přišel jen Mikuláš s andělem a dali nám spoustu dobrůtek. Ale samozřejmě ne jen tak, museli jsme říct básničku. Na čerty jsme koukali z okénka, protože chodili po ulici a hledali zlobivé děti. V naši školce byl také Mikuláš s andělem a protože čert nepřišel, tak jsme si udělali jeden den čertí rej. Všichni jsme přišli oblečení v maskách četríků a čertic a tančili a řádili, jako praví čerti.Také jsme ve školce měli vánoční zpívání u stromečku pro rodiče a protože nám ve školce začali dělat nové záchodky a umývárky , tak jsme zpívali venku a jen chviličku, protože byla zima, tak abychom nenastydli.
No a nejvíc ze všeho jsme se těšili samozřejmě na Ježíška, kterému jsme napsali dopis, ve kterém byl celý dlouhý seznam všeho, co bychom si přáli. Například, já jsem si přál letadlo, lodičku, hrad, meč a spoustu dalších jiných dárků a také jsem nezapomněl na svého nejlepšího kamaráda ze školky Honzika Zimu a napsal jsem Ježíškovi, aby mu donesl také loď. A Anička si přála králíčka, domeček pro panenky, domeček pro zvířátka a dalších spoustu různých věcí. Netrpěliv jsme čekali a otevírali okénka v adventních kalendářích a pojídali výborné čokoládky až přišlo na poslední okénko a to už jsme věděli, že ten večer přijde Ježíšek.
No a to není všechno, co se nám přihodilo. Také jsme opět onemocněli a máme oba s Aničkou antibiotika a do školky ani nikam jinam na dlouho nemůžeme.
Listopad
6. prosince 2011 v 20:36 | Anička
Listopad byl už o něco lepší. Sice jsme také marodili, ale už to nebylo tak hrozné. Dokonce jsme stihli pouštět několikrát draky a moc se nám to líbilo. Foukal vítr a draci létali opravdu vysoko. 
Jednou velkou novinkou je, že konečně máme velké postýlky. už se nám do pokojíčkunevešly za sebe, jako ty dětské, tak musíme spinkat každý jinde. Ale nemáme k sobě zase tak daleko, takže nám to nevadí. 
Postýlky mají ještě přistýlky, které nám naši na noc vytahují, protože už nemáme zábranu a kdybychom spadli, tak abychom spadli do měkkého. Ze začátku jsme padali několikrát za noc a to trvalo tak tři dny od té doby už vůbec nepadáme a moc dobře se nám tam spinká. Přistýlky se nám budou hodit, až u nás bude chtít nějaký kamarád, nebo kamarádka přespat. Na to se už moc těšíme.
Jednou velkou novinkou je, že konečně máme velké postýlky. už se nám do pokojíčkunevešly za sebe, jako ty dětské, tak musíme spinkat každý jinde. Ale nemáme k sobě zase tak daleko, takže nám to nevadí. Postýlky mají ještě přistýlky, které nám naši na noc vytahují, protože už nemáme zábranu a kdybychom spadli, tak abychom spadli do měkkého. Ze začátku jsme padali několikrát za noc a to trvalo tak tři dny od té doby už vůbec nepadáme a moc dobře se nám tam spinká. Přistýlky se nám budou hodit, až u nás bude chtít nějaký kamarád, nebo kamarádka přespat. Na to se už moc těšíme.Smaminkou jsme také pekli perníčky. My jsme váleli těsto a vykrajovali různá zvířátka, zvonečky a hvězdičky a moc nás to bavilo.
Maminka nám je pak hezky ozdobila a během dvou týdnů z perníčků nezbylo vůbec nic, tak jsme museli udělat další várku. Jinak se toho za ten měsíc moc nestalo.
Maminka nám je pak hezky ozdobila a během dvou týdnů z perníčků nezbylo vůbec nic, tak jsme museli udělat další várku. Jinak se toho za ten měsíc moc nestalo.Říjen
2. listopadu 2011 v 21:18 | Matýsek
Říjen je za námi a my jsme ho strávili víceméně doma. Doma proto, že nejdřív byla nemocná Anička s ouškem a tak musela zůstat 14 dní doma a já mezi tím chodil sám do školky. Bylo to pro mě něco nového, protože jsem bez Aničky takhle dlouho ještě nikdy nebyl. Ale rychle jsem se rozkoukal a zvládl jsem to na jedničku. Docela nám to oběma i prospělo, protože já jsem si získal nové kamarády ve školce a Anička si užila maminky jen sama pro sebe. Jenže pak nastal teprve první problém a to takový, že Anička bez maminky nechtěla udělat ani krok. Párkrát byla sama beze mě u babičky Helenky a chvilku trvalo, než se rozkoukala. Maminka je prostě maminka a bez ní ani ránu. Dokonce nechtěla jet ani na noc do Jablonného a zasekla se, že pojede jen když pojede i maminka. Nakonec přes velký pláč zůstala doma a jsem jel s babí a dědou sám. Měl jsem je sám pro sebe a mě to vyhovovalo. Když se anička uzdravila šla se mnou zase do školky a to bylo v pohodě i bez maminky. Jenže dlouho nám to chození do školky nevydrželo, protože jsme po třech dnech zase onemocněli a tentokrát oba. Takže následoval další týden doma a to už bylo občas na nás moc. Teď už jsme naštěstí zdraví a doufáme, že nám to už na dlouho vydrží. Do školky se těšíme a moc se nám tam líbí.
Takže jak vidíte, v říjnu jsme toho moc nestihly. Měli jsme v plánu spoustu výletů, ale uskutečnili jsme jen jeden a to takový, že jsme vyjeli autobusem na Českou chalupu do Bedřichova, kde jsme se potkali ještě se sousedy, dali jsme si tam výborné palačinky a pak jsme šli všichni společně pěšky lesem domů. Byl to hezký výlet, který byl zakončen posledním letošním grilováním u nás na zahradě. Zatím jsme ještě ani nestihli jít pouštět draky, ale tak to snad ještě napravíme.
Odpolední grilování
3. října 2011 v 21:16 | Anička
V sobotu jsme měli velkou návštěvu. Již delší dobu jsme domlouvali společné grilování s našimi kamarády Danečkem a Tomáškem, s kterými jsme výletovali na dovolené v Jeseníkách. Stále jsme nemohli najít společný volný víkend, až teď konečně jsme ho našli. Naštěstí nám počasí přálo a tak jsme si to hezky užili. Blbli jsme na trampolíně, jezdili na odrážedlech a dělali další různé blbiny. 
Maminka s tatínkem udělali na grilu kromě masa také palačinky a to jsme si teda pochutnali. Doufáme, že se s Danečkem a Tomáškem zase brzo uvidíme, teď, když chodíme do školky, je to trochu složitější, ale určitě zase najdeme chvilku, abychom se mohli navštívit.
Maminka s tatínkem udělali na grilu kromě masa také palačinky a to jsme si teda pochutnali. Doufáme, že se s Danečkem a Tomáškem zase brzo uvidíme, teď, když chodíme do školky, je to trochu složitější, ale určitě zase najdeme chvilku, abychom se mohli navštívit.Dooslava narozenin
3. října 2011 v 20:56 | Matýsek
V neděli jsme ještě oslavovali naše třetí narozeniny. K nám na zahrádku přišli babička Helenka, děda Vláďa, prababička Věrka, tety a strejdové a naše sestřenky.
Dostali jsme zase spoustu krásných dárků, jako lego, z kterého jsme dnes postavili s maminkou žirafy (já musel mít samozřejmě modrou), zebru a autíčko. Já jsem dostal autíčko na ovládání a to vám je věc. Jezdí dopředu, dozadu doleva a doprava a už mi to ovládání docela i jde :-). Anička dostala dva dětské telefony, které fungují jako vysílačky, tak si spolu teď telefonujeme. Také jsme dostali různé dobrůtky a obrázky od babičky. Mašinky od babičky a dědy už máme postavené a už je umíme i ovládat. Jsou super, protože je tam lanovka, na kterou vláčky najedou a ona je sveze zase na jiné koleje. Je to super. Všem za dárky moc děkujeme a posíláme velikááánskou pusinku!
Dostali jsme zase spoustu krásných dárků, jako lego, z kterého jsme dnes postavili s maminkou žirafy (já musel mít samozřejmě modrou), zebru a autíčko. Já jsem dostal autíčko na ovládání a to vám je věc. Jezdí dopředu, dozadu doleva a doprava a už mi to ovládání docela i jde :-). Anička dostala dva dětské telefony, které fungují jako vysílačky, tak si spolu teď telefonujeme. Také jsme dostali různé dobrůtky a obrázky od babičky. Mašinky od babičky a dědy už máme postavené a už je umíme i ovládat. Jsou super, protože je tam lanovka, na kterou vláčky najedou a ona je sveze zase na jiné koleje. Je to super. Všem za dárky moc děkujeme a posíláme velikááánskou pusinku!
Sousedský výlet na Malou skálu
3. října 2011 v 20:37 | Anička
Ve středu 28.9. byl státní svátek, ale náš tatínek musel bohužel do práce. Přemýšleli jsme co bychom asi tak mohli podniknout, až nakonec jsme to vymysleli. Teda spíš maminka s tetama sousedkama. Vymysleli, že bychom mohli jet všichni na společný výlet na Malou skálu a do Besedic. Ráno jsme se sešli všichni u aut, naložili se a hurááá výletovat. Dojeli jsme do Besedic, kde jsme se trochu občerstvili a pak jsme šli na procházku lesem. 
To se nám moc líbilo, protože tam bylo tolik pařezů a my z každého skákali, pak jsme lezli na skály a také hledali houby. Byla s námi Kačenka, Bára a Matoušek a všichni jsme to hezky užili. Na Malé skále jsme si dali oběd. Poručili jsme si svíčkovou, ale když Matýsek viděl, že Barča má něco lepšího (borůvkové knedlíky) , tak jí to málem všechno snědl. Já jsem si dala jeden knedlík a zbytek musela dojíst maminka. Pak jsme šli ještě na žlutou plovárnu na hřiště, kam za námi přijel i tatínek a pak hurááá domů na večeři. Byl to krásný výlet a doufáme, že se ho někdy zopakujeme.
To se nám moc líbilo, protože tam bylo tolik pařezů a my z každého skákali, pak jsme lezli na skály a také hledali houby. Byla s námi Kačenka, Bára a Matoušek a všichni jsme to hezky užili. Na Malé skále jsme si dali oběd. Poručili jsme si svíčkovou, ale když Matýsek viděl, že Barča má něco lepšího (borůvkové knedlíky) , tak jí to málem všechno snědl. Já jsem si dala jeden knedlík a zbytek musela dojíst maminka. Pak jsme šli ještě na žlutou plovárnu na hřiště, kam za námi přijel i tatínek a pak hurááá domů na večeři. Byl to krásný výlet a doufáme, že se ho někdy zopakujeme.Výlet na Smědavu
28. září 2011 v 21:57 | Matýsek
Takže o té zmiňované sobotě....
Jelikož se učíme jezdit na kole bez koleček a již dlouho jsme netrénovali, tak jsme si potřebovali trochu oprášit držení rovnováhy na odrážedlech. jenže na silnici před barákem už nás to moc nebaví, tak tatínek vymyslel, že bychom mohli vyjet někam do Jizerek na opravdovou cyklostezku. 
Ten nápad se nám moc líbil i přes to, že jsme absolutně netušili, kam že to jedeme. Vyjeli jsme na Smědavu, kde jsme nejdřív museli do docela dlouhého kopce a tak jsme chvilku jeli, chvilku běželi, chvilku šli, nebo nás taťka s mamkou tlačili. Ale když jsme ten kopec konečně zdolali, tak jsme dojeli ke kiosku, kde jsme se museli jak jinak než posilnit nějakou tou dobrůtkou a pitím.
Co je na tomto kiosku zvláštní je to, že cokoliv si tam koupíte, tak si cenu určíte sami. Prostě co chcete zaplatit, to zaplatíte. Po velké svačině jsme jeli ještě dál a trénovali tu rovnováhu a když už jsme byli hodně daleko, tak jsme to radši otočili a jeli zase zpátky, protože jsme se strááášně těšili, jak si sjedeme ten velký kopec, který jsme tam pracně vyšlápli. A byla to opravdu legrace. Kopec byl sem tam prudký, sem tam mírný a tím že po celé cestě byly kamínky, tak jsme krásně brzdili nohama až se za námi pěkně prášilo.
Celý kopec jsme sjeli bez problémů, vždycky jsme se rozjeli a když už to bylo moc rychle, tak jsme brzdili nohama a vždy ubrzdili. Po výletě jsme si vzpomněli, že bychom chtěli spinkat v Jablonném u babičky a dědy a tak náš původní plán, jet ještě cestou na houby, byl hned přehlasován a jelo se domů pro věci a huráááá do Jablonného.
Ten nápad se nám moc líbil i přes to, že jsme absolutně netušili, kam že to jedeme. Vyjeli jsme na Smědavu, kde jsme nejdřív museli do docela dlouhého kopce a tak jsme chvilku jeli, chvilku běželi, chvilku šli, nebo nás taťka s mamkou tlačili. Ale když jsme ten kopec konečně zdolali, tak jsme dojeli ke kiosku, kde jsme se museli jak jinak než posilnit nějakou tou dobrůtkou a pitím. Co je na tomto kiosku zvláštní je to, že cokoliv si tam koupíte, tak si cenu určíte sami. Prostě co chcete zaplatit, to zaplatíte. Po velké svačině jsme jeli ještě dál a trénovali tu rovnováhu a když už jsme byli hodně daleko, tak jsme to radši otočili a jeli zase zpátky, protože jsme se strááášně těšili, jak si sjedeme ten velký kopec, který jsme tam pracně vyšlápli. A byla to opravdu legrace. Kopec byl sem tam prudký, sem tam mírný a tím že po celé cestě byly kamínky, tak jsme krásně brzdili nohama až se za námi pěkně prášilo. Celý kopec jsme sjeli bez problémů, vždycky jsme se rozjeli a když už to bylo moc rychle, tak jsme brzdili nohama a vždy ubrzdili. Po výletě jsme si vzpomněli, že bychom chtěli spinkat v Jablonném u babičky a dědy a tak náš původní plán, jet ještě cestou na houby, byl hned přehlasován a jelo se domů pro věci a huráááá do Jablonného.Jinak trénování rovnováhy se opravdu vyplatilo, protože hned dva dny poté, Anička nasedla na svoje kolo bez koleček a projela celou ulicí a dokonce se i pomalu otočila a jela zase celou ulicí zpátky a to opravdu bez toho, že by ji kdokoliv přidržoval.
U babičky a dědy v Lučinách
26. září 2011 v 21:32 | Anička
Přeskočím sobotu, o které vám napíše zítra Matýsek. Já vám totiž musím říct, že v neděli jsme byli u babičky a dědy v Lučinách, které jsme už dlouho neviděli, protože byli na dovolené. 
Jelikož ty naše auta nám k narozeninám dali i babička Helenka s dědou Vláďou a ještě nás neviděli, jak si to drandíme, tak jsme se museli předvést. Drandili jsme po zahradě, objížděli stromy a občas jsme si troufli i do těžších terénů, až dokonce musel zasahovat tatínek, protože ne všechny kopce jsme vyjeli. 
Také jsme drandili po silnici a už nám to jde jako profíkům, umíme se vyhnout sami sobě, abychom do sebe nenabourali a co je důležité, při každé jízdě si zapneme světla a hlavně to rádio. Bez toho by to prostě nešlo. U babičky a dědy na nás čekal ještě jeden velký dárek k narozeninám a to velká mašinková dráha s mašinkou Tomášem. 
No to vám je věc! Představte si, že na té dráze je i lanovka, na kterou mašinka vyjede a ta lanovka ji sveze zase na jiné koleje, kde mašinka pokračuje dál. Můžeme si vybírat tratě, kudy pojede, stačí jen přehodit výhybku a také můžeme do vozíku nakládat klády, které pak mašinka vozí. 
Babičce a dědečkovi moc děkujeme a posláme velkou sladkou pusinku!
Jelikož ty naše auta nám k narozeninám dali i babička Helenka s dědou Vláďou a ještě nás neviděli, jak si to drandíme, tak jsme se museli předvést. Drandili jsme po zahradě, objížděli stromy a občas jsme si troufli i do těžších terénů, až dokonce musel zasahovat tatínek, protože ne všechny kopce jsme vyjeli. Také jsme drandili po silnici a už nám to jde jako profíkům, umíme se vyhnout sami sobě, abychom do sebe nenabourali a co je důležité, při každé jízdě si zapneme světla a hlavně to rádio. Bez toho by to prostě nešlo. U babičky a dědy na nás čekal ještě jeden velký dárek k narozeninám a to velká mašinková dráha s mašinkou Tomášem. No to vám je věc! Představte si, že na té dráze je i lanovka, na kterou mašinka vyjede a ta lanovka ji sveze zase na jiné koleje, kde mašinka pokračuje dál. Můžeme si vybírat tratě, kudy pojede, stačí jen přehodit výhybku a také můžeme do vozíku nakládat klády, které pak mašinka vozí. Babičce a dědečkovi moc děkujeme a posláme velkou sladkou pusinku!Jsou nám TŘI roky!!!
19. září 2011 v 20:04 | Anička a Matýsek
A je to tady. Dnes přesně ve 12:25 jsme se stali tříletými. Už nejsme žádná "mrňata", ale hodně velké děti, které už chodí do školky, sami jedí, sami se svléknou a obléknou, sami si dojdou na velký záchod (velký dodáváme proto, že už nepoužíváme nočníky ani malé prkénko), sami se obujeme, teda pokud na botách nejsou tkaničky, protože ty ještě zavázat neumíme a takto bychom mohli pokračovat hodně dlouho.
Za celé tři roky jsme se toho naučili opravdu hodně, měli jsme spoustu nejen krásných a zábavných hraček, ale i užitečných. Od hracích hraček pro miminka, přes skládačky, puzzle, různé kostky, panenky, auta a tak dále až po ty větší, jako jsou odrážedla motorky, na kterých řádíme dodnes a hodně nás to baví, tříkolky, na kterých jsme se naučili šlapat, pak odrážedla, na kterých jsme natrénovali rovnováhu a kola, na kterých jsme posílili svaly ( k čemuž přispělo i skákání na trampolíně) a teď už dokonce ujedeme pěkný kus sami bez koleček. V zimě jsme drandili na sáňkách či bobech a také už jsme vyzkoušeli lyže. 
Manuálně jsme se také zlepšili, umíme stříhat nůžkami, nakreslit postavu, kytičku, sluníčko, letadlo, auto, traktor, rybu a tak dále, zazpíváme několik písniček a řekneme několik básniček. Mluvíme už i v složitých souvětích, ale zatím nám moc nejdou sykavky, takže nám ne úplně všichni rozumí. Maminka s tatínkem s námi ale trénují a stále se lepšíme. Umíme házet a chytat míče a trefovat se do basketbalového koše (ne vždycky se to povede, ale nejsme přece "zatím" žádní profíci). Také umíme udělat kotrmelec dopředu a občas předvádíme něco , co se z dálky podobá známému "brakedance". 
Máme rádi hudbu a i když tancujeme zatím jen tak, že přešlapujeme z jedné nohy na druhou, nebo se točíme dokola, tak za to nám to celkem jde na různé hudební nástroje. Do flétny foukáme co nám dech stačí, na foukací harmoniku zahrajeme už kousek úvodní melodie z pohádky "A je to!", umíme brnkat na kytaru a Matýsek především umí "akordy" na klavír (akordy jako že hraje dvěma až třemi prsty najednou). Ale ze všeho nejraději hraje na bubínky a celkem mu to jde a umí si odposlouchat melodii a snaží se ji docela dobře napodobit. Máme také své krásné a roztomilé zlozvyky, tak třeba Matýsek si neustále točí prstíkem vlásky na hlavičce, když spinká, tak mlátí hlavou do polštáře nebo bouchá nohou do matrace. Ze všeho je vždycky tak nadšenej, že křičí na celé kolo když to vypravuje a jen tak u něčeho neposedí.
Za celé tři roky jsme se toho naučili opravdu hodně, měli jsme spoustu nejen krásných a zábavných hraček, ale i užitečných. Od hracích hraček pro miminka, přes skládačky, puzzle, různé kostky, panenky, auta a tak dále až po ty větší, jako jsou odrážedla motorky, na kterých řádíme dodnes a hodně nás to baví, tříkolky, na kterých jsme se naučili šlapat, pak odrážedla, na kterých jsme natrénovali rovnováhu a kola, na kterých jsme posílili svaly ( k čemuž přispělo i skákání na trampolíně) a teď už dokonce ujedeme pěkný kus sami bez koleček. V zimě jsme drandili na sáňkách či bobech a také už jsme vyzkoušeli lyže. Manuálně jsme se také zlepšili, umíme stříhat nůžkami, nakreslit postavu, kytičku, sluníčko, letadlo, auto, traktor, rybu a tak dále, zazpíváme několik písniček a řekneme několik básniček. Mluvíme už i v složitých souvětích, ale zatím nám moc nejdou sykavky, takže nám ne úplně všichni rozumí. Maminka s tatínkem s námi ale trénují a stále se lepšíme. Umíme házet a chytat míče a trefovat se do basketbalového koše (ne vždycky se to povede, ale nejsme přece "zatím" žádní profíci). Také umíme udělat kotrmelec dopředu a občas předvádíme něco , co se z dálky podobá známému "brakedance". Máme rádi hudbu a i když tancujeme zatím jen tak, že přešlapujeme z jedné nohy na druhou, nebo se točíme dokola, tak za to nám to celkem jde na různé hudební nástroje. Do flétny foukáme co nám dech stačí, na foukací harmoniku zahrajeme už kousek úvodní melodie z pohádky "A je to!", umíme brnkat na kytaru a Matýsek především umí "akordy" na klavír (akordy jako že hraje dvěma až třemi prsty najednou). Ale ze všeho nejraději hraje na bubínky a celkem mu to jde a umí si odposlouchat melodii a snaží se ji docela dobře napodobit. Máme také své krásné a roztomilé zlozvyky, tak třeba Matýsek si neustále točí prstíkem vlásky na hlavičce, když spinká, tak mlátí hlavou do polštáře nebo bouchá nohou do matrace. Ze všeho je vždycky tak nadšenej, že křičí na celé kolo když to vypravuje a jen tak u něčeho neposedí.
Anička se zase nechce vůbec česat a strojit do šatiček a sukýnek, nejraději by neustále chodila v teplákách a rozcuchaná. Jak ji jen někdo dá vlásky za ucho, tak si je okamžitě zase vyndá a rozcuchá se, vzteká se, když se jí něco nepovede, ale zase dokáže být trpělivá třeba u vybarvování různých obrázků a opravdu se tak snaží, že jen málokdy přetáhne. Někdy je strašně hodná a někdy zase naopak neustále provokuje a zkouší, co rodiče vydrží. Co miluje nadevše, jsou veškerá zvířátka včetně pavouků, šneků a slimáků, pouze kromě mouchy.
No každopádně za ty tři roky jsme toho tolik zažili, že člověk by ani nevěřil, že to vůbec jde. Co je úplně největší a nejnovější novinka, že jsme k narozeninám, kromě dalších krásných dárečků, dostali už velká auta, která můžeme řídit jako maminka s tatínkem. Z toho jsme oba úplně strašně nadšeni, že se v noci budíme a máme o autíčko starost. Ráno, když vstaneme, chceme se na něj jít podívat a když je jen trochu hezky a neprší, tak si to v nich drandíme buď na zahradě nebo rovnou před barákem na silnici. 
Autíčko má dokonce rádio, takže si posloucháme písničky při jízdě. Má řadící páku, kterou zatím nepoužíváme a svítí mu světla, startuje a troubí. Jedno je modré a druhé červené a dostali jsme je k narozeninám od rodičů, babiček a dědečků, prababičky, pradědy a pratety. Jen se sami podívejte na fotky, jak nám to v nich sluší :-) Celé naše třetí narozeniny jsou v duchu autíček. 
Kromě těchto velkých jezdících jsme dostali každý dort jako autíčko a pak ještě modely autíček a vše hezky sladěno: pro Aničku červené a pro Matýska modré. Všem moc děkujeme za krásné dárečky a posíláme velikááááánskou nejsladší pusinku na světě!!!!!Anička a Matýsek
Školka
16. září 2011 v 9:39 | Matýsek
Jedna z velkých novinek, o které jsme se dosud nezmiňovali je to, že už nějaký čas chodíme do školky. Zatím jsme chodili jen jednou týdně,ale od pondělka, kdy nám už budou tři roky, budeme chodit každý den. Ze začátku se nám to teda moc nelíbilo, nikoho jsme tam neznali a maminka nás tam nechala až do oběda, ale když jsme zjistili, že vždycky po obědě pro nás přijde, tak jsme se už nebáli. Od září chodíme už na celý den a po obědě ve školce i spinkáme. Sebou si bereme vždycky nějakého plyšáčka, který nás tam celou dobu opatruje. Paní učitelky jsou na nás moc hodné a hrají si s námi. My si s Aničkou zatím ještě hrajeme jen spolu, ale časem si určitě budeme hrát i s ostatními. Hezky tam papáme a učitelky nás chválí.
Dovolená v Turecku
12. září 2011 v 20:05 | Anička
Už je to opravdu dlouho, co jsme se neozvali, ale stále je co dělat a není vůbec čas na psaní. Jednou z velkých novinek je, že jsme byli na dovolené v Turecku. Bylo to všechno tak nějak narychlo zorganizované, protože to už vypadalo, že žádný zájezd nenajdeme, protože skoro vše bylo vyprodané. Nakonec se na nás usmálo štěstí a maminka přišla s tím, že poletíme do Turecka do letoviska Kusadasi na Egejské riviéře. My jsme se nemohli dočkat a strašně jsme se těšili, že poletíme letadýlkem a také jsme si naporoučeli barvy, jaké to letadlo musí mít. Matýsek chtěl samozřejmě letět zásadně modrým letadlem a já zase bílým. Naštěstí to letadlo bylo bílomodré, takže se nám naše požadavky splnili a my jsme spokojeně nastoupili. 
Letěli jsme s tetou Markétou, strejdou Petrem a naším kamarádem Tomáškem. Bylo super, že jsme si tam měli s kým hrát. V letadle jsme měli už každý svou sedačku a střídali jsme se u okénka, abychom mohli pozorovat vzlet a přistání a také mraky.Cesta byla dlouhá, ale zvládli jsme to bravůrně. Maminka s tatínkem pro nás měli přichystáno spoustu zábavy, od malování, čtení až po DVD přehrávač a když bylo nejhůř, tak jsme koukali na pohádky. Pokoj jsme měli veliký a s výhledem na moře. Moře bylo čisté, sem tam nějaká menší vlnka a jednou opravdu pořádné vlny, že se nedalo skoro ve vodě být.
V moři jsme dlouho stačili, což bylo super, ale nejraději jsme stejně byli na pláži a hráli si s pískem. Toho velkého moříčka jsme se trochu báli, teda já míň a pak už vůbec, ale Matýsek se moc bál, že je to velké moříčko a že chce být jen v malém moříčku, což znamenalo asi tak maximálně metr od břehu a dál ani krok. Já jsem se pak odvážila a chodila jsem sama do moře i dál. Pak jsem chodila s maminkou skákat přes vlny a také jsme plavali k bójkám, kterým jsem říkala "balónky". Matýsek se k bójkám vydal asi jen dvakrát a ve člunu. 
Každé dopoledne jsme si to ale na pláži moc užili. S tátou a strejdou jsme stavěli hrady, dělali bábovičky a tak dále. Odpoledne jsme si šli zaplavat do bazénu. Tam jsme se naučili plavat s kruhem a také jsme skákali do vody a dělali "spadla lžička do kafíčka" a na "žbluňk" jsme potopili hlavu. Na snídaních, obědech a večeřích jsme řádili s Tomáškem na schodech před restaurací a po večeři jsme chodili na molo na západ slunce. 
Z mola jsme to brali kolem dokola celého hotelu a dívali se, jak se čistí bazén takovou dlouhou hadicí, co vypadala jako chobot od slona, tak jsme tomu začali říkat, že jdeme "na slona" , pak jsme chodili do takového "amfiteátru", kde hrála hudba a my mohli na podiu tancovat. Tak jsme byli jednou na koncertě "zapařit" a ze všeho nejraději jsme chodili na červené a modré drinky. Celou dovolenou jsme si hezky užili a už teď se těšíme na další :-)
Letěli jsme s tetou Markétou, strejdou Petrem a naším kamarádem Tomáškem. Bylo super, že jsme si tam měli s kým hrát. V letadle jsme měli už každý svou sedačku a střídali jsme se u okénka, abychom mohli pozorovat vzlet a přistání a také mraky.Cesta byla dlouhá, ale zvládli jsme to bravůrně. Maminka s tatínkem pro nás měli přichystáno spoustu zábavy, od malování, čtení až po DVD přehrávač a když bylo nejhůř, tak jsme koukali na pohádky. Pokoj jsme měli veliký a s výhledem na moře. Moře bylo čisté, sem tam nějaká menší vlnka a jednou opravdu pořádné vlny, že se nedalo skoro ve vodě být. V moři jsme dlouho stačili, což bylo super, ale nejraději jsme stejně byli na pláži a hráli si s pískem. Toho velkého moříčka jsme se trochu báli, teda já míň a pak už vůbec, ale Matýsek se moc bál, že je to velké moříčko a že chce být jen v malém moříčku, což znamenalo asi tak maximálně metr od břehu a dál ani krok. Já jsem se pak odvážila a chodila jsem sama do moře i dál. Pak jsem chodila s maminkou skákat přes vlny a také jsme plavali k bójkám, kterým jsem říkala "balónky". Matýsek se k bójkám vydal asi jen dvakrát a ve člunu. Každé dopoledne jsme si to ale na pláži moc užili. S tátou a strejdou jsme stavěli hrady, dělali bábovičky a tak dále. Odpoledne jsme si šli zaplavat do bazénu. Tam jsme se naučili plavat s kruhem a také jsme skákali do vody a dělali "spadla lžička do kafíčka" a na "žbluňk" jsme potopili hlavu. Na snídaních, obědech a večeřích jsme řádili s Tomáškem na schodech před restaurací a po večeři jsme chodili na molo na západ slunce. Z mola jsme to brali kolem dokola celého hotelu a dívali se, jak se čistí bazén takovou dlouhou hadicí, co vypadala jako chobot od slona, tak jsme tomu začali říkat, že jdeme "na slona" , pak jsme chodili do takového "amfiteátru", kde hrála hudba a my mohli na podiu tancovat. Tak jsme byli jednou na koncertě "zapařit" a ze všeho nejraději jsme chodili na červené a modré drinky. Celou dovolenou jsme si hezky užili a už teď se těšíme na další :-)Matýsek jede na kole
7. srpna 2011 v 21:27 | Matýsek
Když Anička zvládla jet na kole kousek sama, tak jsem se nesměl nechat zahanbit. Včera jsem si sám řekl, že to chci také zkusit a zkusil jsem to docela úspěšně. Přestal jsem se bát a dokonce jsem vyjel naší ulici sám i do kopce. A nejen to, sám jsem se i v půlce ulice otočil a ustál jsem to. Maminka sice byla stále u mě a snažila se mě přidržovat, kdyby náhodou, ale prakticky to nebylo moc potřeba.
Anička na kole - video
5. srpna 2011 v 19:59 | Anička
Když jsme se vrátili z výletu, ještě jsme chvilku jezdili v ulici na odrážedlech a pak i na kolech. Na odrážedle už sjedeme celou ulici s nohama nahoře, takže rovnováha už je celkem natrénovaná, tak jsme to začali zkoušet už na normálním kole bez přídavných koleček. Teda hlavně já, Matýsek se zatím neodvážil, protože se bojí, že by spadnul. Já se taky ze začátku bála, ale když jsem zjistila po několika pokusech, že maminka je pořád za mnou a když mám tendenci spadnout, tak mě chytí, tak už se teď nebojím a začalo mě to i bavit. Dneska jsem ujela sama už kus ulice a budu trénovat dál, abych se naučila i zatáčet a sama se rozjíždět.
Výlet na ještěd
5. srpna 2011 v 19:38 | Matýsek
Dnes měl tatínek dovolenou, tak jsme si odpoledne udělali společný výlet na Ještěd. Už jsme tam sice byli, ale nebylo to ono, protože jsme tam vyjeli autem. Dnes jsme však jeli nahoru lanovkou a to byl velký zážitek. Nejdřív jsme nevěděli co to ta lanovka je, tak nám to mamka s taťkou po cestě hezky vysvětlili a my i přes to, že jelo celkem hodně lidí nahoru, tak jsme získali místo u okénka a mohli jsme se koukat dolů. 
Když jsme vyjeli nahoru, tak jsme zahlédli na parkovišti nádherná autíčka - jedno červené a jedno modré, což jsou naše nejoblíbenější barvy a už nás od nich naši nemohli dostat. Nakonec tam byl jeden hodný pán, kterému patřilo to červené autíčko - porsche 356 - a dovolil nám se do něj posadit. No to bylo něco. Kdyby bylo na nás, tak tam sedíme až do večera, ale když už jsme museli vystoupit, tak jsme dali také pěkně najevo, že rozhodně vystupovat nechceme. Nahoře na Ještědu jsme si dali zmrzlinový pohár a pohráli si tam v dětském koutku a pak jsme zase jeli lanovkou dolů. Byl to moc hezký výlet a určitě si ho zase někdy zopakujeme. 
Když jsme vyjeli nahoru, tak jsme zahlédli na parkovišti nádherná autíčka - jedno červené a jedno modré, což jsou naše nejoblíbenější barvy a už nás od nich naši nemohli dostat. Nakonec tam byl jeden hodný pán, kterému patřilo to červené autíčko - porsche 356 - a dovolil nám se do něj posadit. No to bylo něco. Kdyby bylo na nás, tak tam sedíme až do večera, ale když už jsme museli vystoupit, tak jsme dali také pěkně najevo, že rozhodně vystupovat nechceme. Nahoře na Ještědu jsme si dali zmrzlinový pohár a pohráli si tam v dětském koutku a pak jsme zase jeli lanovkou dolů. Byl to moc hezký výlet a určitě si ho zase někdy zopakujeme. Další články
- Anička 26. července 2011 v 20:43
- Dovolená 11. července 2011 v 21:47
- Jak jsme pekli 11. července 2011 v 21:00
- Další události 21. června 2011 v 19:27
- KONEČNĚ 22. května 2011 v 20:39
- Na opravdových kolech 3. května 2011 v 20:32
- Hody hody doprovody... 27. dubna 2011 v 19:47
- Jak jsme stavěli plot 24. dubna 2011 v 20:06
- Na zmrzlině 21. dubna 2011 v 20:27
- Jarní dětský koutek 19. dubna 2011 v 21:08
- Huráááááá 13. dubna 2011 v 20:21
- Video - Novinky 12. dubna 2011 v 21:04
- ZOO 1320 8. dubna 2011 v 21:11
- Noc bez plínky 7. dubna 2011 v 16:49
- Cyklisti 31. března 2011 v 21:18
- 1. jarní návštěva liberecké zoo 29. března 2011 v 21:21
- V Petrovicích 28. března 2011 v 21:26
- Oslava narozenin dědy Vládi 28. března 2011 v 21:15
- Co se dělo za poslední dva týdny? 21. března 2011 v 20:10
- Události posledních dní 5. března 2011 v 22:31
Zde hledá